Sanace zemin
Sanace zemin metodou biodegradace in situ
Tato metoda řeší problematiku dočištění přechodové a saturované zóny kontaminované biologicky rozložitelnými kontaminanty a přímo vychází z technologie čerpání a čištění podzemní vody (pump&treat) zakomponováním biologického činitele do této klasické technologie. Princip metody je založen na optimalizaci podmínek v saturované zóně horninového prostředí pro průběh biodegradačního procesu. Využívá přirozené biodegradační aktivity přítomné mikroflóry, případně používá cíleně izolovaných bakteriálních kmenů a ke stimulaci jejich činnosti aplikuje provzdušňování čerpané vody a její obohacení o nedostatkové nutrienty (převážně dusík a fosfor) nebo jiný způsob dotace akceptorů elektronů. Jádro technologie biodegradace in situ je založeno na čerpání a zpětném zasakování podzemní vody. Podzemní voda recirkuluje systémem: čerpané vrty - aerační nádrž s dávkováním nutrientů (eventuelně bioreaktor) - zasakovací vrty nebo drény - kontaminovaná zóna - čerpané vrty. Pro tento způsob sanace je podstatná optimální konfigurace zasakovacích a čerpaných objektů a zajištění dostatečné rychlosti proudění resp. dodávání rozpuštěného kyslíku (eventuelně alternativních akceptorů elektronů) a živin.
Základní faktory ovlivňující efektivnost biodegradace saturované zóny in-situ jsou biologická rozložitelnost kontaminantu, koncentrace kontaminantu, propustnost horninového prostředí, homogenita/heterogenita, dostatečná koncentrace mikroflóry s biodegradačním potenciálem, dostatek akceptorů elektronů, přítomnost nutrientů, sorpční kapacita zemin a obsah organického uhlíku.
Sanace zemin metodou biodegradace ex situ
Je to metoda biochemické degradace rozložitelných kontaminantů v případech řešení mělce uložených a dostupných ohnisek kontaminace nebo v případech málo propustného a heterogenního prostředí, kdy je před zahájením dekontaminace materiál odtěžen a přemístěn na vhodné místo "biopole, dekontaminační plocha". Tímto způsobem ex situ řeší DEKONTA cca 70% sanačních zakázek. Princip metody je založen na relativně rychlém procesu biologického rozkladu s možností změny charakteru zeminy a optimální distribuce bakteriálního preparátu, nutrientů a kyslíku. Dekontaminační zásah je vždy realizován v prostoru zabezpečeném proti průsaku a odtoku znečištěné vody a má oficiální statut "biopole". Před eventuelní aplikací mikroorganismů se kontaminovaný materiál zhomogenizuje a pro dosažení optimálního poměru mezi zdrojem uhlíku (kontaminant) a dalších živin případně obohacuje o potřebné živiny. V případě, že kontaminovaná zemina má výrazný podíl jílové složky, je možné jeho strukturu vylehčit přídavkem organických materiálů, např. pilin, dřevěné štěpky, apod. Zemina je vrstvena do výše nejčastěji cca 100 cm v případě absence systému aerace nebo do výše 150-200 cm v případě použití systému aerace vrstvy zeminy. Po úpravě zeminy je případně provedena inokulace rozstřikem bakteriální suspenze z bioreaktoru. Dodávka kyslíku je zajištěna obracením, přesýpáním, kultivací, kypřením či nucenou aerací půdy. V průběhu degradačního procesu je udržována optimální vlhkost zeminy a případně provedena redistribuce živin. Základní faktory ovlivňující efektivnost biodegradace ex situ jsou biologická rozložitelnost kontaminantu, koncentrace kontaminantu, propustnost, dostatečná aerace, teplota, míra homogenizace, dostatečná koncentrace mikroflóry s biodegradačním potenciálem, vlhkost, přítomnost nutrientů, sorpční kapacita zemin a obsah organického uhlíku.